Já a můj malý Rover
Napsal: pon bře 23, 2009 10:51
Dobrý den, konečně jsem se rozhodl, že se do Vašeho-našeho fóra také zapojím. Je to již více jak půl roku, co jsem zde zaregistrován, ale nenapsal jsem doposud žádný příspěvek. Tohle je můj první a popisuje vše, co jsem se svým Roverem zatím zažil – veškeré problémy apod.
V listopadu minulého roku jsem koupil svoje první vozidlo v životě – Rover 25. Konkrétně se jednalo o 1.4 litrovou verzi o výkonu 76 kW, r.v. 2000 ve stříbrné barvě a v pětidvéřové verzi. Dal jsem za něj necelých sto tisíc a následně absolvoval svoji první cestu domů. Coby čerstvý absolvent autoškoly (udělal jsem si ji pozdě) jsem se z Brna vydal přes bydliště rodičů (Mohelnice – stř. Morava) do Kolína (mé přechodné bydliště a místo mého momentálního zaměstnání). První cesta dopadla úspěšně, sice mi to párkrát zdechlo (spojku jsem neměl ještě pořádně „v noze“), ale jinak dobré. První věci, co jsem na autě zpozoroval – při prudším zatáčení i v pomalých rychlostech „hučivý zvuk“ od zadních kol a špatné řazení jedničky a zpátečky. Ale o tom více.
S autem jsem doteď najel cirka 11000 km a nemůžu si dohromady na nic stěžovat. Motor přede jako kotě, startuje napoprvé a vůbec skoro vše je jak má. Sice má motůrek docela vyšší spotřebu (tak 7,5 l / 100 km), ale jinak je to fajn, zatím nebyla žádná investice (dle servisní knížky dělal majitel před prodejem rozvody a také měnil olej). Auto bylo po vzhledové stránce a řekněme i po technické stránce v pořádku do pátku 20.3.2009. V tento osudný den jsme byli domluveni s přítelkyní, že si auto vezme, pojede za rodiči na Moravu a já odpoledne dojedu vlakem (byl jsem služebně pryč). Jenže cesta dopadla trošku jinak oproti našim původním představám.
Mazlík byl nabořen (resp. ho nabořila přítelkyně) a já řeším to, jak z toho ven. Vše proběhlo v malé rychlosti (cca 30 km/h), kdy přítelkyně předjížděla v obci přes plnou čáru na křižovatce malotraktor, který odbočoval doleva (neměl zapojená světla vozíku, takže to nebylo vidět). Shodou náhod byl „poškozený“ původním majitelem pozemků o třista metrů dále od nehody, na kterých noví majitelé postavili pneuservis a autoservis. Jaká náhoda. Vše s nimi domluvil a přítelkyně po dvaceti minutách pokračovala v cestě na Moravu. Při nehodě byl odřen kousek nárazníku na pravé straně (kosmetická maličkost), zprohýbán pravý přední blatník a proražené kolo. Kluci v servisu mi vyměnili proražené kolo za pravé zadní a místo pravého zadního dali nějaké, které měli po ruce. Až na rozměr (původní 185/70/R14 – nové 175/70/R14) se jedná téměř o identické kolo. Samozřejmě to odnesla i poklice, která se rozlétla na sto kusů.
Přítelkyně dojela na Moravu a já po svém příjezdu auto začal kontrolovat. Vše, co jsem popsal, jsem tedy už viděl, až na tu nejhorší věc. Pravé přední kolo je asi o 3-4 cm posunuté směrem k zadku vozidla. Orientačním měřením pomocí šířky mobilu jsem to ověřil a můj postřeh se potvrdil. O víkendu se na to s kluky mrkneme (kamarádi mají svůj autoservis) a uvidíme, co s tím bude.
Mé postřehy za provoz vozidla, popř. to, co musím udělat v bodech (první body mají nejvyšší prioritu):
Pro ty, kteří to dočetli až sem – díky za Vaši trpělivost.
Pokud se Vám něco nezdá v tom, co jsem psal, prosím, opravte mě. Pokud máte s podobnými věcmi zkušenosti (fórum jsem pročítal od začátku do konce), neváhejte a reagujte. Rád si nechám poradit – na oplátku, jak bylo řečeno, pro ostatní uživatele udělám návod a fotodokumentaci.
EDIT 31.3.2009:
Tak, pár bodů ze seznamu ubylo, něco málo jsem pořešil o víkendu. Díky neochotě mechanika, se kterým jsem byl domluven, jsem musel provést výměnu destiček sám. Docela sranda, šlo to krásně, odkapanou brzdovku jsem ovšem nalil do nádržky posilovače řízení. Hodně dlouho jsem se pak tloukl do hlavy, nakonec jsem to ale vyřešil elegantně, injekční stříkačkou jsem odsál z nádržky posilovače tolik tekutiny, abych se nedostal pod hranici hadiček, které z něj vedou. Naštěstí měla každá kapalina jinou hustotu a tak se mi ve sklenici jednoduše oddělila brzdovka od kapaliny posilovače. Tu jsem tam vrátil, brzdovku jsem koupil na benzince novou, dolil a auto už konečně brzdí jak má. Docela jsem si oddychl.
Při cestě z Moravy zpátky do Kolína jsem viděl v Moravské Třebové na parkovišti u Lidlu stát zelenomodrou (aqua barva) Rouru 420 SDi, týpek co u ní stál vypadal docela nešťastně. Viděl jsem, že má otevřenou kapotu a venku bylo navíc tak hnusně deštivo, až jsem si řekl, že ho tam přece nenechám jen tak stát a aspoň se pokusím pomoct. Zastavil jsem vedle něj a dozvěděl jsem se to, že má cestu do z Přerova do Čech, ale motor mu zničehonic zdechl a když se pokusí nastartovat, běží mu to asi půl minuty a následně to zdechne a zůstane rozsvícená kontrolka "Řídící jednotka motoru". To mi také názorně předvedl. Bylo mi jasné, že na místě se nic asi udělat nedá, mohlo to být x závad a diagnostika byla jediné rozumné řešení. Snažil jsem mu pomoct - zavolal jsem dvěma kamarádům, kteří se mi snažil sehnat odtah (resp. odvoz) jeho Roury až do Přerova. Bohužel, nikdo z jejich známých nebyl v situaci, že by pomoct mohl. Naštěstí, jak jsme tam tak venku stáli a volali známým, se jemu jeden z jeho přátel ozval a odtah byl domluven. Tak jsme se rozloučili a já pokračoval v cestě do Kolína. Snad mu to dopadlo dobře. V paměti mi zůstane jeho hláška: Roveráci si přece musí pomáhat. A tak to je. Jeden za všechny...
V listopadu minulého roku jsem koupil svoje první vozidlo v životě – Rover 25. Konkrétně se jednalo o 1.4 litrovou verzi o výkonu 76 kW, r.v. 2000 ve stříbrné barvě a v pětidvéřové verzi. Dal jsem za něj necelých sto tisíc a následně absolvoval svoji první cestu domů. Coby čerstvý absolvent autoškoly (udělal jsem si ji pozdě) jsem se z Brna vydal přes bydliště rodičů (Mohelnice – stř. Morava) do Kolína (mé přechodné bydliště a místo mého momentálního zaměstnání). První cesta dopadla úspěšně, sice mi to párkrát zdechlo (spojku jsem neměl ještě pořádně „v noze“), ale jinak dobré. První věci, co jsem na autě zpozoroval – při prudším zatáčení i v pomalých rychlostech „hučivý zvuk“ od zadních kol a špatné řazení jedničky a zpátečky. Ale o tom více.
S autem jsem doteď najel cirka 11000 km a nemůžu si dohromady na nic stěžovat. Motor přede jako kotě, startuje napoprvé a vůbec skoro vše je jak má. Sice má motůrek docela vyšší spotřebu (tak 7,5 l / 100 km), ale jinak je to fajn, zatím nebyla žádná investice (dle servisní knížky dělal majitel před prodejem rozvody a také měnil olej). Auto bylo po vzhledové stránce a řekněme i po technické stránce v pořádku do pátku 20.3.2009. V tento osudný den jsme byli domluveni s přítelkyní, že si auto vezme, pojede za rodiči na Moravu a já odpoledne dojedu vlakem (byl jsem služebně pryč). Jenže cesta dopadla trošku jinak oproti našim původním představám.
Mazlík byl nabořen (resp. ho nabořila přítelkyně) a já řeším to, jak z toho ven. Vše proběhlo v malé rychlosti (cca 30 km/h), kdy přítelkyně předjížděla v obci přes plnou čáru na křižovatce malotraktor, který odbočoval doleva (neměl zapojená světla vozíku, takže to nebylo vidět). Shodou náhod byl „poškozený“ původním majitelem pozemků o třista metrů dále od nehody, na kterých noví majitelé postavili pneuservis a autoservis. Jaká náhoda. Vše s nimi domluvil a přítelkyně po dvaceti minutách pokračovala v cestě na Moravu. Při nehodě byl odřen kousek nárazníku na pravé straně (kosmetická maličkost), zprohýbán pravý přední blatník a proražené kolo. Kluci v servisu mi vyměnili proražené kolo za pravé zadní a místo pravého zadního dali nějaké, které měli po ruce. Až na rozměr (původní 185/70/R14 – nové 175/70/R14) se jedná téměř o identické kolo. Samozřejmě to odnesla i poklice, která se rozlétla na sto kusů.
Přítelkyně dojela na Moravu a já po svém příjezdu auto začal kontrolovat. Vše, co jsem popsal, jsem tedy už viděl, až na tu nejhorší věc. Pravé přední kolo je asi o 3-4 cm posunuté směrem k zadku vozidla. Orientačním měřením pomocí šířky mobilu jsem to ověřil a můj postřeh se potvrdil. O víkendu se na to s kluky mrkneme (kamarádi mají svůj autoservis) a uvidíme, co s tím bude.
Mé postřehy za provoz vozidla, popř. to, co musím udělat v bodech (první body mají nejvyšší prioritu):
- 1. Podívat se na to rameno přední nápravy, jak to vypadá, zda-li není ohnuté či jinak poškozené. V tom horším případě zajet do Jeseníku na vrakáč, podívat se, jestli nebude z nějakého vraku použitelné náhradní. V tom lepším případě jen udělat geometrii.
- 2. Vyměnit brzdové destičky. Auto již skoro nebrzdí (brzdí, ale musí se na to dost dupat) a proto nechci riskovat. Jelikož mám vzadu bubny, budu měnit jen vepředu, už jsou objednané a to „FERODO PREMIER (FE FDB613)“. Měly by se vyrovnat kvalitě originálního dílu. Uvažoval jsem i nad koupí kotoučů (při prudším brždění citelně vibruje volant), ale po letmém přeměření jsou původní kotouče sjeté tak o 1,5 mm. Až budou peníze, udělají se i kotouče - nebo se koupí nové.
- 3. Spravit pravý přední blatník. Mám objednán kus za 630 Kč (příjemná cena). Až to ke kamarádům dovezu, podíváme se, jestli vyjde levněji nastříkat celý nový kus, nebo spravit pokroucený starý. Bojím se, že po vykitování starého by barva nijak extra nedržela, takže asi stříknu celý nový. Při té příležitosti rozleštit škrábance na nárazníku a rozleštit i přední plastové lišty. Když už si s tím budu hrát, vyleštit celkově všechny plasty na autě.
- 4. Podívat se na řazení. Řešilo se to tu: http://roverclub.cz/bb3/viewtopic.php?f ... e&start=15
Uvidíme, zda-li to pomůže.
- 5. Spojka mi zabírá až docela nahoře. Zkusím napnout lanko, ale vím, že to není řešení. Časem přikoupím celý spojkový koš…
Vzhledem k tomu, že jsem se o víkendu projel s tatovým Focusem, změnil jsem názor. Jeho spojka zabírá nahoře, moje tedy rozhodně ne
- 6. Promazat vedení lanka plynu, občas se stane, že volnoběh zůstane viset na 1300 otáčkách a pomůže až otevření kapoty a pohnutí s plastovým zobáčkem, ke kterému plynové lanko vede.
- 7. Vyřešit hučení od zadních kol. Děje se to jen, když zatáčím. Při zatáčení doleva to dělá jiný zvuk (jakoby hrčení, asi silentblok, doufám, že to není ložisko) a doprava takový zvuk, kdy o sebe jako dřou dvě gumy – o docela vysoké frekvenci. Skoro jako když se brzdí na kole s klasickýma V-brzdama. Možná to je guma u kufru, byl totiž původním majitelem trošku ťuknut. Prověřím a dám vědět.
- 8. Dotáhnout lanko ruční brzdy. Její efekt je opravdu mizerný.
- 9. Vyčistit čerpadýlko pro ostřikovače. Stříká to fakt mizerně, někde se to tu řešilo, tak to podle toho udělám. Snad to pomůže a bude to konečně dobré.
- 10. Pro pořádek vyměnit kulové čepy řízení.
- 11. Chladící kapalina je zabarvená do černa, připomíná spíše olej. Nejspíš taky tento olej do ní někudy protéká. Máte nějaké zaručený způsob, jak vodu v celém chladícím oběhu vyměnit?
- 12. Opravit navíjení pásu u řidiče, navíjí se opravdu špatně. Někde se to tu řešilo, mám tu diskuzi uloženou.
- 13. Vyřešit všemožné vrzání interiéru. Je to opravdu strašné a doufám, že to dám dohromady.
- 14. Vyřešit profukování okolo oken a těsnících gum, přecejen to není nejlepší. Stejně tak vyřešit profukování okolo klik u předních dveří, jde tam odtud docela zima…
- 15. Při rozdělané palubovce se podívát na knoflík ovládání směru toku ventilace. Jednou jsem za něj zabral trošku více a od té doby je docela volný – snad není ulomený nějaký plast.
- 16. Promazat uchycení předních sedaček. To vrzání v každé díře je strašné!
- 17. Vyřešit pohasínání světel, když otevírám nebo zavírám okna (jsou v elektrice). Že by slabý alternátor? Nebo je chyba někde jinde? Dá se s tím vůbec něco dělat?
- 1. Mám objednané přesně tvarované textilní koberce. Myslím, že oproti těm UNI gumovým, co tam teď jsou, to bude lepší. Žádné zadrhávání pedálů, jupí!
- 2. Koupit kit přímého sání od K&N, za ten zvuk to stojí
- 3. Časem přibudou i angel-eye světla ze zahraničí, vypadá to opravdu luxusně.
- 4. Dokoupit krytku pravé přední mlhovky, moje je prasklá. Nemáte náhodou někdo na prodej?
- 5. Koupit „chromový“ rámeček okolo základny řadící páky, tímto se ptám R4ms3Se – kde jsi ji sehnal? A je stejná jak pro 200ku tak pro 25ku?
- 6. Na pozadí budíků použít nějaký vlastní motiv, přebarvit ručičky a také opravit osvětlení budíků. Je takové nijaké, nejspíše to vyřeším pomocí spousty LED diod. Ale aby to nevypadalo přeplácaně.
- 7. Udělat si vlastní palubní počítač, s jednočipy mám bohaté zkušenosti, jen vyřešit způsob propojení/snímaní z řídící jednotky.
- 8. Koupit si elektricky ovládaná zrcátka, joystick pro jejich ovládání namontován je, doufám, že ho bude stačit pak jen zapojit a půjde to.
- 9. Pořídit si loketní opěrku. Maličkost, ale stojí to 3500,- Kč přímo dělaná na míru pro 200ku. Snad to bude pasovat i pro 25ku.
Pro ty, kteří to dočetli až sem – díky za Vaši trpělivost.
Pokud se Vám něco nezdá v tom, co jsem psal, prosím, opravte mě. Pokud máte s podobnými věcmi zkušenosti (fórum jsem pročítal od začátku do konce), neváhejte a reagujte. Rád si nechám poradit – na oplátku, jak bylo řečeno, pro ostatní uživatele udělám návod a fotodokumentaci.
EDIT 31.3.2009:
Tak, pár bodů ze seznamu ubylo, něco málo jsem pořešil o víkendu. Díky neochotě mechanika, se kterým jsem byl domluven, jsem musel provést výměnu destiček sám. Docela sranda, šlo to krásně, odkapanou brzdovku jsem ovšem nalil do nádržky posilovače řízení. Hodně dlouho jsem se pak tloukl do hlavy, nakonec jsem to ale vyřešil elegantně, injekční stříkačkou jsem odsál z nádržky posilovače tolik tekutiny, abych se nedostal pod hranici hadiček, které z něj vedou. Naštěstí měla každá kapalina jinou hustotu a tak se mi ve sklenici jednoduše oddělila brzdovka od kapaliny posilovače. Tu jsem tam vrátil, brzdovku jsem koupil na benzince novou, dolil a auto už konečně brzdí jak má. Docela jsem si oddychl.
Při cestě z Moravy zpátky do Kolína jsem viděl v Moravské Třebové na parkovišti u Lidlu stát zelenomodrou (aqua barva) Rouru 420 SDi, týpek co u ní stál vypadal docela nešťastně. Viděl jsem, že má otevřenou kapotu a venku bylo navíc tak hnusně deštivo, až jsem si řekl, že ho tam přece nenechám jen tak stát a aspoň se pokusím pomoct. Zastavil jsem vedle něj a dozvěděl jsem se to, že má cestu do z Přerova do Čech, ale motor mu zničehonic zdechl a když se pokusí nastartovat, běží mu to asi půl minuty a následně to zdechne a zůstane rozsvícená kontrolka "Řídící jednotka motoru". To mi také názorně předvedl. Bylo mi jasné, že na místě se nic asi udělat nedá, mohlo to být x závad a diagnostika byla jediné rozumné řešení. Snažil jsem mu pomoct - zavolal jsem dvěma kamarádům, kteří se mi snažil sehnat odtah (resp. odvoz) jeho Roury až do Přerova. Bohužel, nikdo z jejich známých nebyl v situaci, že by pomoct mohl. Naštěstí, jak jsme tam tak venku stáli a volali známým, se jemu jeden z jeho přátel ozval a odtah byl domluven. Tak jsme se rozloučili a já pokračoval v cestě do Kolína. Snad mu to dopadlo dobře. V paměti mi zůstane jeho hláška: Roveráci si přece musí pomáhat. A tak to je. Jeden za všechny...
